Do prostor Krajského úřadu zavítala tento týden výstava fotografií nazvaná Obyčejné věci s neobyčejnými dětmi. Ta dokumentuje momenty z průběhu homesharingu, tedy komunitní formy podpory, která pomáhá rodinám s dětmi s autismem a mentálním postižením na území Pardubického kraje odlehčit od dlouhodobé a vyčerpávající péče. Tyto formy sociálních služeb podporuje i Pardubický kraj.
Na výstavě ve foyer sálu Jana Kašpara je umístěno osm velkoformátových fotografií zachycujících společné aktivity hostitelek s dětmi s autismem. Podle ředitelky Rodinného Integračního Centra (RIC) v Pardubicích Hany Janikové se organizaci, která jako jedna ze dvou prvních s homesharingem začala už v roce 2019, podařilo utvořit už 17 samostatně fungujících homesharingových párů a další čtyři hostitelé z posledního běhu přípravného vzdělávání na své děti již čekají. Párovací proces u nich bude zahájen během jara. „Doufáme tedy, že během jara se bude moci Rodinné Integrační Centrum pochlubit již více než 20 fungujícími homesharingovými páry,“ dodala paní Haniková s tím, že ideální by bylo takových 50-60 hostitelů.
Přítomným hostitelkám poděkoval i náměstek hejtmana Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola: „Zpočátku jsem si říkal, že to bude velká výzva, najít dostatek vhodných hostitelů. Trávit smysluplně čas s dětmi s poruchou autistického spektra totiž není vůbec jednoduché. Nyní vidím, že v komunitě se takoví lidé opravdu najít dají a homesharing se stává další smysluplnou formu podpory pečujícím rodičům. Děkuji všem, kteří se pro tuto činnost ve svém volném čase rozhodli. Je to rozhodně projev vašeho lidství, který může inspirovat mnohé další.“
Jak to vidí samotní účastníci homesharingu?
Hostitelé si berou děti na odpoledne nebo třeba i na víkend, aby si jejich rodiče mohli na chvíli od náročně a nepřetržité péče odpočinout. Jedna z maminek, Dana Kolářová, to shrnula: „Mně homesharing dává čas, ať už věnovaný sobě, a mé práci, protože jsem částečně výdělečně činná. Tím, že jsme v kontaktu s hostitelkou Miluškou už více než čtyři roky, je to i o přátelství. Synovi homesharing také přináší jenom klady - stráví čas s hostitelkou Miluškou, s jejím manželem, a poznává jiné věci, které se mnou nezažije.“
K tomu druhá maminka, paní Petra Pybilová, dodala: „Pro mě je to i psychická úleva. Vím, že se mám s péčí o Terezku s kým podělit. A také vím, že s hostitelkou Marcelou dostává pozitivní energii. Jsme za homesharing moc rádi a chtěla bych hostitelce Marcele poděkovat za její přístup a to, jak na Terezku působí. Vidíme, že i Terezka se díky homesharingu určitým způsobem posouvá, je otevřenější a je na ní vidět, že je šťastná.“
Hostitele dělají mladí i starší lidé, všichni projdou přípravou a mají i plnou podporu organizace RIC při jakémkoliv problému. Jedna z hostitelek je dokonce o berlích, a přesto to zvládá. Hostitelka Marcela doplnila: „Pokud má někdo trochu volného času a má chuť pomáhat, ať jde určitě do toho. Někdy je to jízda, ale je to zároveň i radost. A za ty rozzářené oči dětí to stojí, jim část svého času věnovat.“
Výstava se nyní přesune do Paláce Pardubice a potom i na další místa v kraji.
