Národní kulturní památka Zámek v Pardubicích, která je v majetku Pardubického kraje, představuje pro region symbolicky něco jako Hradčany pro Českou republiku. Pro její postupnou rekonstrukci a co nejlepší funkčnost proto ustavil náměstek hejtmana Roman Línek před časem poradní sbor architektů. Vedle autora generelu zámku Petra Všetečky do něj patří emeritní děkan Fakulty architektury ČVUT Ladislav Lábus a také další uznávaný architekt Josef Pleskot. Všichni se nyní sešli na zámku, aby posoudili hotové části a debatovali nad dalšími etapami rozvoje.
„Poprvé jsem je pozval do Pardubic v roce 2017 a od té doby konzultujeme naše postupy pravidelně. Stáli jsme hlavně o to, aby se tito špičkoví odborníci se zkušenostmi z rekonstrukcí památek, podívali na to, co řešíme, zvenčí a nezaujatě. To se podařilo a získali jsme mnoho cenných podnětů, díky kterým se na zámku otevřely ty nejcennější prostory pro veřejnost. Pro muzejní výstavy a provoz vznikly a ještě budou vznikat prostory nové. Vedlejším efektem těchto schůzek byl i plán vystěhovat ze zámku galerii a zakoupit pro ni hlavní budovu v Automatických mlýnech,“ uvedl Roman Línek.
Spokojenost nad tím, co se na pardubickém zámku od první návštěvy architektů změnilo, vyjádřil po prohlídce Ladislav Lábus: „Je to velice citlivě udělaná rekonstrukce, která je kvalitní nejen ve vazbě na stavbu historického zámku, ale i formou svých expozic a vybraných materiálů. Před pěti lety zde byly některé expozice trochu přeplněné a jiné zase nebyly příliš vhodné do reprezentačních prostor zámku. Například přírodě, která má nyní výstavu v hospodářských budovách, sluší nové sály mnohem více. Zámek a jeho výstavy dostaly také určitou provázanost jako celek, což je dobře. Je to provedeno s velkorysostí, která je adekvátní významu tohoto sídla.“
Zámek má být jako šperk, ale také k dennímu užívání
V procesu těsně před zahájením jsou nyní na pardubickém zámku dva velké projekty - návštěvnické centrum podle návrhu architekta Všetečky a nový společenský sál, jehož návrhu včetně ikonického skleněného schodiště se ujala Eva Jiřičná. Tím bude dokončena hlavní osa rekonstrukce, ale stále je zde mnoho dalších míst, která je možné vylepšit. Jedním z nich je třeba opuštěná terasa vedle zbrojnice, kde by mohl vzniknout reálný skleník, volně přístupné lapidárium v podzemí, rekonstrukci budou potřebovat další prostory po galerii a jejích kancelářích a ve výhledu jsou i zahradnické úpravy valů a jejich případné zprůchodnění z Podzámeckého parku.
„Chceme na zámku vyzdvihnout několik výjimečných záležitostí, takových šperků a taháků pro návštěvníky. Jednak to bude klenotnice s nejcennějšími archeologickými nálezy z historie, jejíž podobu navrhla Eva Jiřičná. Dalším šperkem bude jistě i skleněné schodiště v sále od stejné autorky a nakonec také renesanční zasedací sál ve 3. podlaží. O jeho finální podobě se zatím radíme. Zároveň tu chceme mít také dobré zázemí pro provoz muzea, pro návštěvníky zámku, ale i pro ty, co sem přijdou jen na procházku,“ okomentoval nové projekty Roman Línek.
Hlavně nepřeleštit
Sály paláce ve třetím patře, které jsou nyní bez dveří a vytváří průchozí enfiládu, si prošli i přítomní architekti. Řeč byla hlavně o tom nejzachovalejším, s nádherným kazetovým stropem s motivy mořských božstev. V nástěnných malbách je tu naznačeno i originální rozmístění lavic a motivy maleb vytvářejí dojem trojrozměrné architektury. „Máme z posledních let dostatek historických výzkumů na to, abychom mohli zrekonstruovat nejpravděpodobnější původní podobu této místnosti,“ řekl ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek a pokračoval: „To znamená, že bychom v této místnosti nástěnné malby nechali domalovat na celou plochu a vybavili ji historicky přesnými replikami stolu a sedacího nábytku, případně i dveří.“. Na to navázal Josef Pleskot: „Pokud bude mít zasedací sál v této podobě svou užitnou reprezentativní funkci v rámci kraje a města a zároveň i vědecky podloženou funkci edukativní a historickou, rozhodně bych se toho nebál,“ uvedl architekt, který zároveň varoval před zbytečnou nablýskaností některých opravených památek. „Když mají nějaký svůj pel a omšelost danou časem, ne zanedbáváním, je na místě jim takovou autenticitu ponechat, hlavně nepřeleštit,“ dodal na závěr.
