Vojtěch z Pernštejna, pán na Pardubicích zemřel 17. března 1534 v Praze. Po několika dnech bylo jeho tělo dopraveno do Pardubic, kde byl slavnostně pohřben v kostele sv. Bartoloměje. Později jeho hrobku završil nádherný náhrobek, na kterém je Vojtěch vyobrazen v rytířské zbroji. Po 490 letech si toto výročí připomenuli návštěvníci připravených akcí v samotném kostele a na pardubickém zámku.
„Právě za doby Vojtěcha z Pernštejna se začalo používat rčení Skví se jako Pardubice. Pozval sem architekty, malíře, kamenosochaře a další umělce, kteří po novém způsobu, který znali z Itálie, vyzdobili nejen samotné šlechtické sídlo, ale i mnohé domy měšťanů. Také do Čech zavedl výrobu terakotových ostění, později použitých i v Pardubicích, která s typickou cihlovou barvou dodnes rámují mnohá okna na Pernštýnském náměstí i na dalších památkách v okolí. Také nádherný zámecký portál, tedy vstupní brána za kamenným mostkem, vznikl za Vojtěcha z Pernštejna, i když osazen byl až po jeho smrti,“ připomenul náměstek hejtmana Pardubického kraje a jeden z organizátorů roku Vojtěcha z Pernštejna Roman Línek.
Na panovníka vzpomínali lidé při zádušní mši v zaplněném kostele sv. Bartoloměje. Arciděkan Jan Uhlíř připomenul i jeho tolerantní postoj k náboženské svobodě. Sám Vojtěch přestoupil od katolíků k utrakvistům, ale blízko měl díky své matce i k Jednotě bratrské. Jeho názory můžeme odvozovat i z nástěnných obrazů s biblickými tématy v rytířských sálech pardubického zámku, které zde nechal namalovat. Na zádušní mši se také děkovalo Vojtěchovi za vše, co dalším generacím zanechal, jak naznačovaly i jednotlivé nápisy před presbytářem doplněné rozkvetlými ratolestmi
V kostele se zájemci odpoledne mohli podívat na originální Vojtěchův náhrobek, který není běžně volně přístupný. Informace o jeho průzkumu přiblížili přítomným historik Jiří Kotyk a archeolog Jan Frolík. Do samotné hrobky pod náhrobkem dlouho nikdo nevstoupil, v tomto století odborníci pouze nahlédli dovnitř otvorem při průzkumu kostela v roce 1995 a potom speciální kamerou v roce 2019. Hrobka je spojována s různými pověstmi, jedna hrozí kletbou tomu, kdo do ní vstoupí. Historici se domnívají, že vznikla při záměru hrobku, umístěnou v centrální části kněžiště, přestěhovat.
Vstup zdarma měli v den výročí také návštěvníci zámeckého okruhu Pernštejnská rezidence – nejstarší renesance v Čechách. Její spoluautor, historik Petr Vorel je přesvědčený, že se o Vojtěchovi z Pernštejna časem dozvíme více: „Teprve nedávno se nám otevřely zahraniční archivy. Nemáme moc přímých dokumentů o jeho životě a aktivitách na pardubickém zámku, ale mnohé se dozvídáme z dokumentů jeho současníků, kteří s ním přišli do styku, třeba z korespondence s králem a různými šlechtici. Zatím nebyla zcela popsána jeho role v zahraniční politice, která byla docela významná.“
Dnes netušíme, zda měl Vojtěch z Pernštejna šťastný život. Jeho zevnějšek charakterizovaly zrzavé vlasy a jedno šilhající oko. Vyrůstal v blahobytu a zřejmě studoval v zahraničí, asi v Itálii. Své manželky si sám nevybíral. Poprvé ho oženili už v 17 letech. První žena Markéta z Postupic mu sice dala syna Ludvíka, ale zemřela poměrně mladá: S druhou ženou, Johankou z Vartmberka, si podle všeho příliš nerozuměl, jak naznačuje Vojtěchova poslední vůle z roku 1531. Měl také řadu odpůrců mezi českou šlechtou, které se nelíbilo, že mu otec předal úřad vrchního hofmistra v jeho 24 letech. V závěru života ho trápily podobné nemoci pohybového ústrojí, jako jeho otce. Zemřel v nedožitých 44 letech.
