Co vás přivedlo k práci v oboru farmacie?
Moje maminka byla lékařka. Pracovala na novorozeneckém oddělení Pardubické nemocnice více jak 30 let. Já jsem si sem chodila hrát. Byl to pro mě určitě prvotní impulz. Lékařkou jsem se ale stát nechtěla. Spíš mi to usnadnilo rozhodování pracovat ve zdravotnictví.
Takže už od základní školy vám bylo jasné, že se budete chtít ubírat tímto směrem?
To vůbec ne. Jasné mi to bylo až na střední škole. Absolvovala jsem pardubické gymnázium. Ve třídě jsme byli asi čtyři, kdo jsme pokračovali na farmaceutickou fakultu. Vždycky jsem měla ráda přírodovědné obory – biologii a chemii. Vlastně i fyziku. To vše mě nakonec přivedlo k tomu, že bych se ráda věnovala přírodním vědám, tedy studiu farmacie.
Je rozdíl mezi nemocniční a běžnou veřejnou lékárnou?
Práce nemocničního farmaceuta se přeci jenom liší od práce farmaceutů, kteří jsou v běžných veřejných lékárnách. Pod naši nemocniční lékárnu totiž spadá, jak veřejná, tak i ústavní část, a navíc ještě zdravotnické potřeby. Veřejná část je taková ta klasická lékárna, jakou každý zná. Kam si pacient nebo klient lékárny přichází vyzvednout léky na recepty od praktického lékaře či specialisty, anebo sortiment z volného prodeje.
Nemocniční část, my jí říkáme ústavní, zajišťuje servis lůžkovým oddělením. Farmaceuti kromě výdeje léků na předpis ve veřejné části mají v ústavní lékárně na starosti zpracování žádanek zaslaných jednotlivými odděleními. Na základě jejich požadavku léky připravíme, vychystáme a vkládáme do speciálních beden, které se pak rozvážejí místní dopravou na daná oddělení, kde už na ně čekají. Často se jedná o lék, který je individuálně připravovaný, zvlášť, když se jedná o dětského pacienta či nějakým způsobem atypického pacienta, který potřebuje připravit lék vyloženě na míru. Zároveň sem spadá i kontrola kvality medicinálního vzduchu, který je používaný v mnoha lékařských oborech, například na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, plicním oddělení nebo ve stomatologii. Každé dva měsíce provádíme kontrolu jeho kvality v kompresorových stanicích umístěných tady v Pardubické nemocnici.
Jaké jsou podle vás největší výzvy, se kterými se potýkáte v nemocničním prostředí?
V posledních letech to jsou jednoznačně výpadky léčivých přípravků. S touto situací se musíme vždy popasovat ze dne na den. Poradit si, zajistit požadované léky pacientovi, který je potřebuje. Eventuelně sáhnout pro nějaké individuálně připravované léčivo.
Jakou roli hraje spolupráce s ostatními zdravotnickými odborníky ve vaší práci?
Obrovskou, protože my nejsme solitéři. Jsme na sobě vzájemně závislí a provázání. Je určitě fajn, když my se můžeme poradit s lékaři a lékaři mohou najít oporu v nás.
Proč byste doporučila práci v naší nemocniční lékárně ostatním farmaceutům?
Doporučila bych ji všem farmaceutům stojícím na začátku své profesní kariéry, protože získají příležitost nahlédnout pod pokličku do spousty oborů. Vyzkouší si širokou škálu činností a pak si budou moci vybrat, jakým směrem se vydají. Velice mě těší, že farmaceuti, kteří se připravují na atestační zkoušku, k nám v poslední době přicházejí a oceňují, že jsme jim ukázali všechny odborné možnosti, které nemocniční lékárna nabízí. Jejich pozitivní reakce a překvapení nad šíří našich odborných služeb mě velmi potěšily.
Zimní období přináší zvýšený výskyt respiračních onemocnění. Co bychom podle vás teď měli mít v lékárničce, aby nám nic důležitého nechybělo?
Nejdůležitější je naučit se odpočívat. Když tělo signalizuje únavu, je nezbytné si dopřát odpočinek – to je základ. Pak bychom měli dělat věci, které nás baví, a najít si kompenzaci a relaxaci ke své práci či studiu, protože to také značně přispívá k našemu zdraví. A když jde do tuhého, je dobré se zaměřit na příjem vitamínů, jako je C a D, a mít po ruce léky na snížení teploty.
