Chytrý simulátor pro nácvik kardiopulmonální resuscitace v hodnotě 94 tisíc korun získala Litomyšlská nemocnice na začátku letošního roku. Uplatnění najde během periodických školení zaměstnanců, kteří resuscitaci pravidelně trénují. Oproti původní starší verzi využívá nový model senzory pro snímání tlaku a rychlosti při stlačování hrudníku a poskytuje okamžitou zpětnou vazbu. Model byl pořízen z peněžního daru od společnosti Mach Drůbež a.s.
Kardiopulmonální resuscitaci (KPR) by měl umět poskytnout každý dospělý člověk. Jejím včasným zahájením je možné předejít vážným zdravotním následkům nebo smrti člověka, u kterého nastala z různých důvodů zástava dechu nebo krevního oběhu. Základní pravidla poskytování KPR se učí už děti na základní škole, avšak ne každý dospělý by dokázal poskytnout KPR v ideální frekvenci a intenzitě. Naštěstí nutnost bezodkladně začít s resuscitací člověka zažije na vlastní kůži jen hrstka z nás. Jinak je tomu ale u zdravotníků.
V Nemocnici Pardubického kraje prochází školením KPR každý zaměstnanec. Prvně se s ním setká při svém nástupu a podle své pozice a zařazení pravidelně, třeba i každý rok. Školení se skládá z e-learningové části, ve které si zaměstnanci nastudují nejnovější teoretické poznatky, a z části praktické – tedy samotného nácviku KPR na gumovém modelu, který nemá žádné přidané funkce.
Od ledna ale mají v Litomyšlské nemocnici k dispozici zaměstnanci chytrý simulátor, který prostřednictvím čidel podává o probíhající resuscitaci zpětnou vazbu, a tím motivuje k nácviku. Průběh cvičení s takovým modelem přibližuje staniční sestra interní JIP Litomyšlské nemocnice Blanka Zemanová: „Model je bezdrátově připojený k tabletu a počítačová technologie vyhodnocuje, jak resuscitace probíhala. To znamená, zda byly položeny ruce na správném místě, jestli hloubka masáže srdce byla dostatečná, nebo ne. Jestli bylo tempo rychlé, nebo pomalé.“
Součástí nového modelu jsou i umělé dýchací cesty, na kterých si zkouší účastníci školení prodechování, zavádění vzduchovodu a laryngální masky. Školitelka kladně hodnotí i tuto vlastnost modelu: „Opět sledujeme, jak byly vdechy úspěšné, kolik jich bylo správně, jestli byly moc mělké, nebo zase nebyly moc objemné. Celkový výsledek resuscitace vidíme v reálném čase na tabletu, a můžeme tak poskytnout okamžitou zpětnou vazbu, aby si zaměstnanec hned vyzkoušel a zafixoval správný rytmus a intenzitu masáže a vdechování. A právě tuto výhodu účastníci školení nejvíce oceňují.“
Staniční sestra a zároveň školitelka KPR v Litomyšlské nemocnici Blanka Zemanová shrnula ze své zkušenosti nejčastější chyby při poskytování KPR, kterých se účastníci školení dopouštějí: „Většinou jsou kolegové při nácviku masáže hrudníku moc rychlí. Pustí se do toho s vervou na začátku a musím je brzdit. Potom jsou také překvapení, jak je to fyzicky náročné. Nabádám je, aby s resuscitací pokračovali déle, než oni obvykle uznají za vhodné, aby si to vyzkoušeli. Reálná resuscitace může trvat klidně i hodinu, ale to opravdu jeden člověk nezvládne.“ Školení se v nemocnici pravidelně účastní lékaři, ošetřovatelský personál i třeba zdravotničtí záchranáři. „Vždycky se můžete dozvědět něco nového a zlepšit se,“ dodává Blanka Zemanová, která sama v minulém roce absolvovala certifikovaný kurz kardiopulmonální resuscitace Basic Life Support a kurz rozšířené resuscitace Advanced Life Support, které organizuje Česká resuscitační rada.
První z uvedených je určen pro veřejnosti, druhý, pokročilý kurz, je přímo pro zdravotníky a zahrnuje osvojení různých postupů a samostatného vedení resuscitace, farmakoterapii i použití speciálních pomůcek. „Z mého pohledu jsou tyto kurzy nadstavbou toho, co se běžně učí. V nemocnici vedou resuscitaci lékaři, ale v kurzu jsem si vyzkoušela sama člověka vyšetřit, určit diagnózu, navrhnout řešení situace. Pomohlo mi to profesně v získání celkového nadhledu a doporučila bych absolvování ALS kurzu všem kolegům, kteří se chtějí při resuscitaci více uplatnit,“ uzavřela Blanka Zemanová.
