Někteří mají vlastní děti odrostlé, někteří touží vlastní rodinu rozšířit a někteří vlastní děti nemají… Jedno ale mají společné - chtějí dát svému životu nový smysl tím, že vytvoří cizímu dítěti domov. Je to o to složitější, že ono dítě rodiče sice má, ale ve většině případů mu domov nejsou schopni zabezpečit. Pěstounů je ovšem nejen v Pardubickém kraji, ale i v celé republice, stále málo.
„Pěstouni jsou vzácní a potřební lidí. V Pardubickém kraji máme 620 dlouhodobých pěstounů, kteří se starají o 640 dětí. V mnoha případech jsou to členové širší rodiny, ale ne vždy je to možné. Bohužel máme stále 290 dětí v evidenci Krajského úřadu Pardubického kraje, kterým je potřeba zprostředkovat náhradní rodinnou péči,“ uvedl Pavel Šotola, radní pro sociální péči a neziskový sektor.
Setkání s pěstouny přináší kraji zpětnou vazbu
Péče, kterou náhradní rodiče dětem poskytují, si Pardubický kraj velmi váží, a proto Pavel Šotola spolu s vedoucí odboru sociálních věcí Helenou Zahálkovou a dalšími pracovnicemi oddělení sociálně právní ochrany dětí pozvali nově zařazené pěstouny do Sálu Rady Pardubického kraje, aby jim osobně poděkovali za jejich rozhodnutí stát se pěstouny a také od nich získali zpětnou vazbu na celý proces a dozvěděli se, jak by jim kraj mohl cestu pěstounstvím ulehčit. „My jsme měli štěstí, že naše cesta k prověření a proškolení byla celkem plynulá. Dalo nám to čas na dozrání, na promyšlení všech okolností. Od dalších zájemců ale vím, že je dokáže frustrovat, když čekají na převzetí dítěte do péče dlouhou dobu a v tom čase nemají žádné informace. V tu chvíli si to třeba mohou rozmyslet,“ uvedla jedna z pěstounek. Velmi důležité jsou pro pěstouny doprovázející organizace, které jim pomáhají ve všech důležitých krocích.
Osvojení a pěstounství
Někteří zájemci o osvojení se o možnosti pěstounské péče dozvědí, až když si podávají žádost. „Právně volných dětí k osvojení je málo, ale přijmout dítě a nabídnout mu rodinné zázemí, lásku a péči je možné i formou pěstounské péče. Zásadní rozdíl mezi osvojením a pěstounskou péči je kontakt s biologickou rodinou dítěte, který je ovšem velmi důležitý pro harmonický vývoj dítěte především z pohledu jeho identity. Proto je možné, že z některých zájemců o adopci se mohou stát v období procesu posouzení jejich podané žádosti i pěstouni. Pro zájemce o osvojení mohou být informace o pěstounství nedostatečné, ale ve výsledku jde v obou formách o přijetí dítěte s jeho minulostí a biologickou rodinou,“ vysvětlila Petra Bílá z Krajského úřadu. U pěstounství je výhodou a významnou podporou spolupráce s doprovázející organizací jak je již zmíněno výše.
Profesionální pěstouni na přechodnou dobu řeší krizové období pro dítě
Trochu jinou skupinou pěstounů jsou ti na přechodnou dobu. Toto „povolání“ vzniklo poměrně nedávno z toho důvodu, aby úřady mohly umožnit dítěti krátce, v době krize v rodině, zůstat v náhradním rodinném prostředí namísto ústavní péče. Mezitím mají rodiče čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě do své péče. Pokud se to nedaří, hledá se stabilní náhradní rodina.
„Pro tyto pěstouny jsme uspořádali samostatné setkání, jejich práce je odlišná. Starají se o dítě jen přechodně, v době, kdy prožívá ve svém životě velmi složité období odloučení od rodičů, sourozenců či jiných osob, které do té chvíle byly součástí jeho života. Pokud se podaří vyřešit důvody, které vedly k jeho umístění k pěstounům, vrací se děti zpět do své původní rodiny,“ řekl Pavel Šotola.
V Pardubickém kraji působí nyní 23 pěstounů na přechodnou dobu, na začátku jich bylo o 9 více. Z některých se totiž stali dlouhodobí pěstouni, někteří si potřebovali odpočinout a jiní se rozhodli skončit a věnovat se své rodině v roli prarodičů.
„V každém případě bychom potřebovali získat další přechodné i dlouhodobé pěstouny. Příspěvek na jejich práci se v poslední době sice zvýšil, ale víme, že to není o penězích. Je to práce, nebo spíš služba na 24 hodin, 7 dní v týdnu, a přechodní pěstouni navíc musí být schopni se s dítětem po určité době rozloučit. To každý neumí,“ konstatovala vedoucí odboru sociální péče Helena Zahálková.
Dar do dalšího života dětí
Hodně přechodných pěstounů je vyššího věku. „U nás je výhodou, že už máme naplněné naše biologické potřeby, a jsme schopni dítě předat. Proto to můžeme dělat už deset let,“ uvedla další pěstounka. Porci lásky, bezpečí a starostlivosti, kterou dětem za dobu péče dali, si tito kluci a holčičky ponesou dál do života.
